Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Temná epická hniloba z Hamburku a Hannoveru se na svém debutním albu „Epos“ představila jako nadějná variace na neocrustové giganty formátu FALL OF EFRAFA, ale třeba i na domácí zesnulou hydru zvanou THEMA 11. Jejich rozvláčné skladby s vyšší stopáží jsou založeny na repetici pozvolných valivých motivů a rozervaných vokálů, a hlavně pak na houpající se dynamice v tom, jak moc se tlačí na pilu. Bohužel, poslechnu-li si „Inlé“ od výše zmíněných Angličanů, působí na mne „Epos“ jako likérová verze absinthu. Není zdaleka tak intenzivní a nekompromisní, nemá štiplavý chuťový ocas a zdaleka tolik „nenakládá“. I tak jde o zajímavý exponát do sbírek atmosférické hardcoreové scény, který svými chapadly prozkoumává jak možnosti sludge metalové školy, tak i francouzského screama. Ačkoliv jejich aktuální materiál, včetně dvou splitek, nijak nevyčnívá, stávají se pro mne DOWNFALL OF GAIA zajímavým příslibem do budoucna a kapelou, jejíž kroky se vyplatí sledovat.
5,5 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
