NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Temná epická hniloba z Hamburku a Hannoveru se na svém debutním albu „Epos“ představila jako nadějná variace na neocrustové giganty formátu FALL OF EFRAFA, ale třeba i na domácí zesnulou hydru zvanou THEMA 11. Jejich rozvláčné skladby s vyšší stopáží jsou založeny na repetici pozvolných valivých motivů a rozervaných vokálů, a hlavně pak na houpající se dynamice v tom, jak moc se tlačí na pilu. Bohužel, poslechnu-li si „Inlé“ od výše zmíněných Angličanů, působí na mne „Epos“ jako likérová verze absinthu. Není zdaleka tak intenzivní a nekompromisní, nemá štiplavý chuťový ocas a zdaleka tolik „nenakládá“. I tak jde o zajímavý exponát do sbírek atmosférické hardcoreové scény, který svými chapadly prozkoumává jak možnosti sludge metalové školy, tak i francouzského screama. Ačkoliv jejich aktuální materiál, včetně dvou splitek, nijak nevyčnívá, stávají se pro mne DOWNFALL OF GAIA zajímavým příslibem do budoucna a kapelou, jejíž kroky se vyplatí sledovat.
5,5 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.